Finanční arbitr byl ustanoven v rámci harmonizace práva České republiky se zeměmi Evropské unie, neboť směrnice Evropských společenství č. 97/5/ES, o přeshraničních platbách požaduje zajištění rychlého a efektivního vyřizování sporů klientů s převádějícími institucemi mimosoudní cestou.

Důležitým prvkem činnosti finančního arbitra je jeho otevřenost vůči veřejnosti. S tím souvisí i preventivní činnost tohoto institutu, který jednak může přímo upozorňovat příslušné instituce na vady v jejich činnosti, jednak může při přetrvávání nedostatků upozornit orgán dohledu. Finanční arbitr může při své činnosti uložit instituci pokutu až do výše 1 000 000,- Kč, a to i opakovaně.

Finančního arbitra a jeho zástupce volí Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky na dobu pěti let z osob navržených předsedovi Poslanecké sněmovny Českou národní bankou, institucemi, jejich profesními sdruženími a sdruženími na ochranu spotřebitelů. Arbitrem a jeho zástupcem mohou být zvoleny jen osoby plně způsobilé k právním úkonům a které mají dobrou pověst, dostatečnou kvalifikaci a zkušenosti.

Arbitr vykonává svou funkci nezávisle a nestranně a musí se zdržet všeho jednání, které by mohlo budit pochybnosti o jeho nepodjatosti. Finanční arbitr a jeho zástupce jsou fyzickými osobami s postavením veřejného činitele. Za výkon funkce odpovídá arbitr Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR. Funkce je neslučitelná např. s funkcí prezidenta republiky, poslance nebo senátora, člena Nejvyššího kontrolního úřadu, bankovní rady ČNB apod. Poslanecká sněmovna arbitra odvolá, pokud přestal být způsobilý vykonávat svou funkci nebo pokud při výkonu své funkce porušil povinnosti vyplývající pro výkon jeho funkce.

Kompetence finančního arbitra

Arbitr je pravomocný řešit spory mezi:

• osobami, které provádějí převody peněžních prostředků (tzv. převádějící instituce, např. banky) a jejich klienty při provádění:

1. převodů peněžních prostředků,
2. opravného zúčtování,
3. inkasní formy placení (např. SIPO – sdružené inkaso plateb obyvatelstva),
4. jestliže výše částky, která je předmětem sporu, nepřesahuje ke dni podání návrhu částku 50000 eur,

• osobami, které vydávají elektronické platební prostředky, a držiteli elektronických platebních prostředků při vydávání a užívání elektronických platebních prostředků.

Finanční arbitr je kompetentní řešit výše uvedené spory, pokud nastaly po okamžiku účinnosti zákona o finančním arbitrovi a dále ve smyslu účinnosti zákona č. 124/2002 Sb.Prakticky to znamená, že u sporů při provádění převodů v rámci České republiky a sporů mezi vydavatelem a držitelem elektronického platebního prostředku je to od 1. ledna 2003, u sporů vyplývajících z přeshraničních převodů nastává kompetence finančního arbitra okamžikem vstupu České republiky do Evropské unie, tj. 1.5.2004. Řešení sporů mezi převádějící institucí a klientem v oblasti inkasní formy placení a opravného zúčtování může finanční arbitr řešit, pokud nastaly po 1.lednu 2005.

Finanční arbitr se nemusí řídit v průběhu řízení jen návrhem navrhovatele, ale může sám zjišťovat další skutečnosti a může nařídit jednání ve věci za přítomnosti obou stran sporu. Je oprávněn vyžadovat po převádějící instituci doložení všech důkazních prostředků, o které požádá, včetně nahlížení do systémů této instituce.

Příklad sporu vyřešený finančním arbitrem

N á l e z

Finanční arbitr České republiky rozhodl v souladu s ust. § 15 zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, v platném znění ve sporu navrhovatele XY, se sídlem …., proti instituci AB, se sídlem ...., zapsaná v obchodním rejstříku vedeném …., o zaplacení částky 2 801 Kč

t a k t o :

Návrh XY o vrácení odčerpaných peněžních prostředků v celkové výši 2 801 Kč se z a m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Návrhem ze dne 4. 4. 2005 se navrhovatel domáhal proti instituci vrácení odčerpaných peněžních prostředků v celkové výši 2 801 Kč platební kartou č. 111111111 z účtu navrhovatele č. 0123456789/1111. Navrhovatel odůvodnil svůj návrh tím, že předmětná platební karta byla osobně přidělena panu X, který ji jako jediný užíval. Z tohoto důvodu se navrhovatel domnívá, že je zcela vyloučeno, aby byl PIN (osobní identifikační číslo) k této kartě znám jiné osobě. Pan X použil naposledy tuto kartu k platbě dne 23. 9. 2004 v odpoledních hodinách a je si jist, že byl u pokladny jako jediný zákazník a tudíž vylučuje, že by při této či jiné příležitosti mohlo dojít k úniku informace o PIN. Pan X zaparkoval ve večerních hodinách v Praze vozidlo, kde druhý den ráno zjistil jeho vykradení. Odcizena byla kromě jiného i předmětná platební karta. Pan X neměl zcela jistě nikde v autě poznamenán PIN. Navrhovatel zjistil následně z výpisu účtu, že dne 24. 9. 2004 došlo ke zneužití platební karty a to opakovaně u více obchodníků. Navrhovatel se domnívá, že z tohoto je zcela nepochybné, že ze strany pachatelů vloupání muselo dojít k odkrytí PIN, které jim umožnilo kartu použít. Navrhovatel byl jako dlouholetý uživatel přesvědčen, že bezpečností opatření u tak renomované společnosti takovéto zneužití zcela vylučují, bylo pro něj velkým překvapením, jak vůbec může k tomuto prolomení bezpečnostního opatření dojít. Platby realizované odcizenou platební kartou reklamoval navrhovatel u instituce dne 19. 10. 2004 a následně dne 28. 1. 2005, protože do té doby neobdržel žádnou reakci od instituce. Dne 22. 3. 2005 obdržel navrhovatel stanovisko instituce, že jeho reklamaci považují za neoprávněnou. Instituce se ve svém vyjádření domnívá, že požadavek navrhovatele na vrácení částky 2 801 Kč je neoprávněný. Instituce odůvodnila svoje stanovisko tím, že reklamovala nákupy učiněné dne 24. 9. 2004 platební kartou č. 111111111 u R v Praze ve výši 96,90 Kč, u S v Praze ve výši 99,45 Kč, u T v Praze ve výši 2 009,91 Kč a ve výši 595 Kč. V návaznosti na tuto reklamaci provedla instituce kontrolu předmětných nákupů u jednotlivých čerpacích stanic a touto kontrolou bylo zjištěno, že všechny odběry byly uskutečněny řádně prostřednictvím platební karty a po zadání PIN.

Dále z vyjádření instituce vyplynulo, že dle Všeobecných obchodních podmínek užívání platebních karet se zákazník (zde navrhovatel) zavazuje, že zajistí, aby se karta nedostala do rukou neoprávněné osoby, zejména je povinen ji vhodným způsobem zabezpečit před odcizením a zabránit jakémukoliv jejímu zneužití. Zákazník je zejména povinen neponechávat kartu v nestřeženém vozidle. Zákazník odpovídá za všechny pohledávky, které vzniknou používáním karty, a za případné škody vzniklé v důsledku zneužití či zfalšování karty. Dle vyjádření instituce navrhovatel zjevně nedodržel sjednané zásady k zajištění bezpečnosti platební karty a PIN.

Instituce ve svém vyjádření dále uvedla, že navrhovatel požádal o blokaci předmětné karty dne 24. 9. 2004 a instituce kartu následně zablokovala.

Z důkazů předložených institucí vyplývá, že dle Všeobecných obchodních podmínek užívání platebních karet instituce nese eventuální náklady za nákupy uskutečněné na kartu od doby 24 hodin po obdržení písemného oznámení či písemného potvrzení oznámení učiněného jiným způsobem o její ztrátě či odcizení.

Finanční arbitr pověřil vypracováním znaleckého posudku pana X jako soudního znalce pro obor ekonomika, odvětví peněžnictví a pojišťovnictví, se specializací bezhotovostní platební styk – platební karty a šeky domácí i mezinárodní, mezinárodní platební systémy, počítačové zpracování, vazby na zúčtování, bezpečnostní a ochranné prvky v systémech platebních karet. Znalci byla položena otázka ohledně bezpečnosti osobního číselného hesla PIN používaného u platebních karet s magnetickým proužkem před zneužitím. Zejména teoretické možnosti jeho rozkódování z údajů zaznamenaných na magnetickém proužku na platební kartě.

Za tím účelem znalec stručně popsal systém vytvoření a zpracování PINu a zabezpečení proti jeho neoprávněnému zneužití a dospěl k závěru, že údaj zaznamenaný na magnetickém proužku vznikne výběrem číslic menších než 9 z výsledku procesu zakódování otevřeného hesla PIN pomocí dvojice klíčů při vícenásobném průchodu algoritmem DES (Decrypt-Encrypt-Standard). Neexistuje algoritmus, který by mohl odhalit ze znalosti údaje PVV (PVV=PIN Verification Value – jde o 4 znaky uložené na magnetickém proužku) na magnetickém proužku PIN asociovaný s kartou. Pravděpodobnost, že při pokusu o platbu/výběr hotovosti (ztacenou/odcizenou/skimmovanou) kartou bude náhodně natypovaný PIN odpovídat v magnetickém proužku uloženému referenčnímu údaji PVV se rovná 0,0001. Jako ochrana před cíleným útokem na získání hodnoty PINu je zavedeno omezení počtu pokusů vložení PINu, podle kterého držitel karty (resp. případný nálezce) má povoleny tři pokusy k natypování PINu; při překročení tohoto počtu pokusů vložení PINu dojde k blokaci karty v rámci 24 hodin.

Finanční arbitr konstatuje, že v případě, kdy byly z účtu navrhovatele odčerpány finanční prostředky prostřednictvím jeho platební karty, musela osoba, která platební kartu neoprávněně použila, znát PIN. Na straně navrhovatele muselo dojít k takovému porušení smluvního ujednání s institucí, které umožnilo neoprávněné osobě přístup jak k platební kartě, tak i k PIN a následnému odčerpání peněžních prostředků.

Na základě provedeného dokazování dospěl finanční arbitr k závěru, že návrh není důvodným zejména proto, že nebylo prokázáno, že by došlo u instituce k porušení právní povinnosti vyplývající ze smluvního vztahu uzavřeného s navrhovatelem, a zároveň instituce neporušila ustanovení zákona č. 124/2002 Sb., o převodech peněžních prostředků, elektronických platebních prostředcích a platebních systémech (zákon o platebním styku). Proto finanční arbitr rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto nálezu.