Ve své stávající podobě není pro spotřebitelské spory vhodné, a to zejména z těchto důvodů:

1. Umožňuje uzavřít tzv. rozhodčí doložku, tj. dohodu o příslušnosti rozhodce pro řešení sporu, který teprve vznikne (nikoliv tedy pouze takového, který již vznikl). Je otázkou, zda uzavření rozhodčí doložky ve spotřebitelské smlouvě není v rozporu s Čl. 3 Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách a v mnoha členských státech EU jsou proto rozhodčí doložky ve spotřebitelských smlouvách zakázány; kromě toho je tento stav zřejmě v rozporu s § 55 odst. 1 občanského zákoníku („Smluvní ujednání spotřebitelských smluv se nemohou odchýlit od zákona v neprospěch spotřebitele. Spotřebitel se zejména nemůže vzdát práv, které mu zákon poskytuje, nebo jinak zhoršit své smluvní postavení.“) a nepochybně je v rozporu s čl. VI. Doporučení Komise 98/257/ES o zásadách platných pro orgány odpovědné za mimosoudní řešení spotřebitelských sporů („To, že se spotřebitel uchýlí k mimosoudnímu řízení, nesmí být výsledkem závazku předcházejícího vzniku sporu, pokud takový závazek má za následek zbavení spotřebitele jeho práva podat k řešení sporu žalobu u soudu.“).
2. Podle zákona musí být rozhodčí smlouva uzavřena písemně. To však pro většinu spotřebitelských smluv není praktické, protože tyto smlouvy bývají obvykle uzavírány ústně (prodej zboží v obchodě).
3. Je pro běžného spotřebitele příliš drahé a nenabízí tak oproti soudnímu řízení finančně výhodnější alternativu.